Opakovaně se mi stalo, že mi stavební úřad oznámil zahájení řízení až po neuvěřitelně dlouhé době (v prvním případě čtvrt roku, ve druhém zatím vůbec). Dost mě to naštvalo a rozhodl jsem se na to napsat stížnost (i s vědomím toho, že je to spíš autoterapie pro naštvané účastníky řízení než účinný procesní nástroj) a zvažoval jsem formu otevřeného dopisu.

50 dní po zahájení řízení jsem měl možnost nahlédnout do spisu. Byl mi předložen jeden list a4 asi s pěti řádky textu nadepsaný žádost o dodatečné stavební povolení s razítkem podatelny 16. 11. 2015. Žádná složka, žádný spis, žádný soupis dokumentů ve spise založených. To mě utvrdilo v tom, že je na (ne)činnost stavebního úřadu třeba stále upozorňovat.

Pokud je stavební úřad skutečně tak přetížen, že mu trvá více než 50 dní založit spis a vložit do něj žádost (práce cca na 1 minutu), pak mohou pouze doufat, že se konce takového řízení vůbec dožiji. To je naprosto neakceptovatelný stav.

Proto zde zveřejňuji svou stížnost na neakceptovatelně pomalý postup stavebního úřadu a uveřejním i způsob jakým bude vyřízena:

Věc: Stížnost na opakované porušování správního řádu stavebním úřadem

Vážená vedoucí stavebního úřadu,

podávám tímto stížnost podle § 175 na nesprávný postup stavebního úřadu a pro opakované porušování § 47 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a zásady uvědomovací a informační (§ 4 odst. 3 správního řádu).

Dne 20. 12. 2015 jsem se v rámci řízení sp. zn. STP/09389/2015/POM dozvěděl, že stavebník dne 16. 11. 2015 požádal o dodatečné povolení stavby, která stojí částečně i na mém pozemku. Tímto dnem bylo zahájeno řízení sp. zn. STP/10327/2015/POM o dodatečném povolení stavby, jehož jsem nepochybně účastníkem. O zahájení tohoto řízení jsem však doposud nebyl řádně informován.

Podle § 44 odst. 1 správního řádu je řízení zahájeno doručením žádosti správnímu orgánu (zde stavebnímu úřadu) a podle § 47 odst. 1 mělo jeho zahájení být bez zbytečného odkladu oznámeno všem účastníkům řízení. To se však nestalo. Rád bych upozornil, že usnesení o přerušení řízení vydané v rámci řízení sp. zn. STP/09389/2015/POM nemůže nahradit jakýkoli úkon v řízení jiném. Navíc bylo vyhotoveno až 9. 12., tedy více než tři týdny po zahájení řízení o dodatečném povolení. To zcela jistě není možno považovat za informování účastníků řízení bez zbytečného odkladu.

Bohužel to není první případ, kdy došlo k evidentnímu porušení porušení § 44 odst. 1 správního řádu. O zahájení řízení sp. zn. STP/09199/2013/POM dne 10. 10. 2013 jsem byl informován až 24. 2. 2014 (kdy mi bylo doručeno oznámením ze dne 21. 2. 2014) tedy po více než čtvrt roce.

Takový přístup je zcela neakceptovatelný, neboť v rámci lhůt pro vydání rozhodnutí (§ 71) by mělo být ve věci pravomocně rozhodnuto mnohem dříve než po 3 měsících a tedy mnohem dříve než o něm stavební úřad vůbec vyrozumí účastníky.

Výše popsané pochybení považuji za tak zásadní (mluvíme o 3 měsíční nečinnosti v naprosto banálním úkonu), že jsem se rozhodl toto podání i Vaši odpověď uveřejnit tak, aby se s tímto závažným problémem mohla seznámit široká veřejnost.

Závěrem Vás žádám, abyste zajistila neprodlenou nápravu (tedy provedení chybějícího úkonu – informování účastníků řízení) a zároveň mi sdělila jaká systémová opatření provedete, aby se podobná situace již neopakovala.

S pozdravem

Mgr. Michal Sadílek

V průběhu loňského roku se jedním z nejbouřlivějších témat stala případná výstavba v oblasti kostelíčku. Bouřlivou diskuzi vyvolala přijatá (a letos zrušená) aktualizace územního plánu, která měnila druh zástavby v území a zvyšovala index podlažních ploch (IPP). To vyvolalo silnou nevoli. Po jednání zástupců městské části a zástupců města se podařilo vrátit IPP na původní hodnoty, ale změna druhu zástavby. Tím tedy mělo být nadměrné zástavbě zdejšího území zamezeno.
IPP by tedy měl být jedním ze základních nástrojů, který ochrání původní charakter zástavby v území Líšně a i její charakteristický vzhled a atmosféru. Rozhodl jsem se proto ověřit, jak tento základní nástroj funguje a do jaké míry je tato regulace dodržována.
Myslím, že závěr tohoto zkoumání může být pro někoho překvapivý.
Nejprve tedy co si pod indexem podlažních ploch (IPP) vlastně představit. Obecně závazná vyhláška statutárního města Brna č. 2/2004 v platném znění poskytuje tuto definici:
Index podlažní plochy( I P P ) – vyjadřuje intenzitu využití území (např. z hlediska utváření charakteru území, možného zatížení technické infrastruktury apod.), tj. počet m2 hrubé podlažní plochy na m2 základní plochy. Za hrubou podlažní plochu se přitom považuje půdorysná plocha všech plných nadzemních podlaží staveb včetně konstrukcí a za plné nadzemní podlaží pak každé podlaží vyjma podkroví a podzemních podlaží. Za podkroví se přitom považuje takové podlaží, které má pouze střešní nebo vikýřová okna (kromě schodišťových, přípustných i v obvodové stěně), které má nad minimálně 33 % podlažní plochy šikmý strop a jehož svislé stěny navazující na šikmý strop jsou max. 1,3 m vysoké. Podkroví se mezi plná podlaží započítává pouze v případě, když se jeho využitelná plocha (tj. ta, nad níž je světlá výška místnosti větší než 1,3 m) rovná minimálně 2/3 plochy pod ním ležícího podlaží. Za podzemní se přitom považuje takové podlaží, které má úroveň podlahy níže než 0,8 m pod nejvyšším bodem přilehlého území v pásmu širokém 5,0 m po obvodu objektu;
Definici IPP je (jak sami vidíte) poněkud rozsáhlá a komplikovaná. Nicméně je poměrně důležitá, neboť v sobě zahrnuje řadu výjimek.
S využitím této definice jsem se rozhodl provést výpočet IPP pro pět vybraných souborů pozemků. Tři z nich se nacházejí v Líšni, jeden na Vinohradech a jeden ve Slatině. Vypočtené hodnoty následně porovnám s maximálním povolenou hodnotou IPP podle územního plánu.
Pro tento mikroprůzkum jsem si vybíral takové pozemky a stavby na nich, u kterých jsem se domníval, že jsou provedeny v rozporu s územním plánem. Nejedná se tedy o čistě náhodný výběr ze kterého by bylo možno odhadovat množství staveb (ať už absolutní či relativní), které územní plán porušují. V žádném případě se také nejedná o absolutní výčet všech staveb, které územní plán porušují.

Rodinný dům Borkovcova

Jako první jsem zvolil jeden z řadových domů nedávno dokončených v rámci komerční výstavby. Řadový rodinný dům a zahrada se nachází na dvou pozemcích. Součet ploch obou pozemků je 305 m2.

Na jednom z pozemků je kromě rodinného domu ještě předzahrádka a příjezdová cesta. Rozsah zastavěné plochy tak není možno získat jednoduchým nahlédnutím do katastru nemovitostí. Lze jej však s poměrně vysokou přesností získat  pomocí nástroje měření plochy v katastrální mapě. Z tohoto zdroje lze zjistit, že zastavěná plocha je zhruba 104 m2.

Dům stojí na rovinatém pozemku a má dvě nadzemní podlaží, která mají stejnou zastavěnou plochu. Při výpočtu skutečného IPP tedy zastavěnou plochu(104 m2) vynásobíme počtem podlaží (2) a výsledek (208) vydělíme základní plochou (305). Po započtení těchto údajů vychází IPP 0,682. Podle územního plánu je zde však nejvyšší povolená hodnota pro IPP pouze 0,5.

Již první zkoumaná nemovitost je tedy v postavena v rozporu s územním plánem.

Rodinný dům Hřbitovní

Další zkoumanou nemovitostí je rodinný dům, který byl zjevně rozšiřován svépomocí. Dům se nachází ve staré Líšni v části s poměrně hustou zástavbou. Je proto minimálně překvapivé, že územní plán pro toto území počítá s maximálním IPP 0,2.

K domu náleží dva pozemky o celkové ploše 205 m2. Zjištění aktuální zastavěné plochy však není zrovna jednoduché. Při porovnání leteckých snímků zástavby a katastrální mapy lze snadno zjistit, že zákres v katastrální mapě leteckým snímkům neodpovídá. Pomocí těchto dvou nástrojů lze odhadnout, že skutečná zastavěná plocha je přibližně 90 m2.

Z přiloženého snímku je patrné, že ve druhém nadzemním podlaží jsou dvě okna, která nejsou ani střešní ani vikýřová. Je tedy velmi pravděpodobné, že pro výpočet IPP se započítá i plocha tohoto podlaží. Po započtení výše uvedených hodnot vychází IPP 0,878, což je více než čtyřnásobek povolené hodnoty.

To je samozřejmě extrémní překročení limitu stanoveného územním plánem. Bohužel v této oblasti nejde o jediný dům, který územnímu plánu neodpovídá. V daném místě domy téměř nemají žádné zahrady, pouze malé dvorky, a taková zástavba jistě neodpovídá IPP 0,2.

Bytový dům Štítného

Bytový dům na ulici Štítného je pomyslným rekordmanem. Třípodlažní budovou (pro IPP lze započíst 2 podlaží) je zastavěna téměř celá plocha pozemku. Podle katastru nemovitostí je plocha pozemku 119 m2. V katastrální mapě je zakreslen půdorys budovy a pomocí nástroje měření plochy v katastrální mapě lze získat poměrně přesně i zastavěnou plochu, která je přibližně 104 m2.

Bytový dům se nachází v původní zástavbě ve staré Líšni. Územní plán pro tuto oblast určuje maximální IPP 0,3.

Již na první pohled je zřejmé, že tato stavba zcela jistě neodpovídá územnímu plánu, neboť intenzita zastavění pozemku je mnohonásobně vyšší než územní plán povoluje.

Po dosazení získaných údajů do výše uvedeného vzorce zjistíme, že IPP v tomto případě dosahuje astronomických 1,748. To je téměř 6 krát více než povoluje územní plán. Je velmi obtížné uvěřit, že  tato stavba mohla být stavebním úřadem povolena.

Pokud nahlédnete do územního plánu a rozhlédnete se kolem sebe, jistě najdete spoustu dalších případů, kdy lze vážně pochybovat o dodržování územního plánu. Výše uvedené nemovitosti rozhodně nejsou jediné, které územní plán nerespektují.
Na druhou stranu je třeba připustit, že to není problém pouze Líšně. Obdobná porušení územního plánu snadno nalezneme i v okolních městských částech.

Rodinný dům Révová

V oblasti Vinohrad jsem se rozhodl ověřit dodržení IPP v oblasti ulice Révová, neboť se jedná o relativně novou zástavbu. Domnívám se proto, že zástavba byla povolována na základě platného územního plánu.

Pro tuto oblast stanoví Územní plán hodnotu IPP 0,3. V ulici se nachází zástavba řadových a polo-řadových rodinných domů. Pro kontrolní výpočet jsem zvolil koncový řadový dům, který má větší pozemek a  lze proto předpokládat, že bude IPP splňovat s určitou rezervou. U ostatních domů jsou pozemky menší a tudíž intenzita zastavění (IPP) vyšší.

Vlastníkovy nemovitostí patří podle katastru nemovitostí dva pozemky o výměře 74 a 159 m2. Menší pozemek je zcela zastavěn domem a odpovídá zastavěné ploše. Plocha základní odpovídá součtu výměr obou pozemků.

Nemovitost má tři podlaží, kde nejnižší podlaží je částečně podzemní. Nejvyšší podlaží má s největší pravděpodobností částečně zkosený strop, ale o podkroví ve smyslu definice IPP nejde.
Pro výpočet IPP jsou tak relevantní dvě podlaží.

Po výpočtu tak získáváme hodnotu IPP 0,634, která zjevně převyšuje maximální IPP podle územního plánu více než dvojnásobně.

Rodinný dům Ondřeje Veselého

Ve Slatině se mi podařilo nalézt oblast, kde územní plán vyžaduje maximální IPP 0,1. To je tak nízká hodnota, že se její překročení dá v podstatě očekávat.

A skutečně téměř uprostřed je rozsáhlá novostavba vily, která na první pohled IPP nesplňuje. V katastru nemovitostí je oddělen pozemek, který je zcela zastavěn vilou (372 m2), a zbytek pozemku (516 m2).

Vila je poměrně členitá dvoupodlažní stavba. Druhé nadzemní podlaží zabírá viditelně menší plochu než přízemí a jeho plochu není snadné určit. Nicméně vzhledem k rozměrům vily je evidentní, že předepsané IPP přesahuje zjevně i samotné přízemí. Druhé podlaží jsem se proto rozhodl pro výpočet zanedbat.

Po dosazení do známé rovnice vychází IPP 0,419 což je více než čtyřnásobek nejvyšší hodnoty povolené územním plánem.

Z výše uvedeného bohužel vyplývá jednoznačný závěr. Zástavba v Líšni a okolí v řadě případů neodpovídá platnému územnímu plánu a stanoveným maximálním hodnotám IPP. Rozdíl mezi platným územním plánem a skutečností je v některých případech přímo neuvěřitelný (viz bytový dům na ulici Štítného).

Všechny výše uvedené stavby jsou buď novostavby, nebo na nich byla provedena přístavba. Je proto evidentní, že byly posuzovány v rámci stavebního řízení. Rozpor s územním plánem je jednoznačně důvodem pro nepovolení takové stavby. Je proto otázku, zda byl soulad s Územním plánem v řízení vůbec posuzován.

Zveřejněno na http://www.vlisni.cz/vase-tema/uzemni-plan-praxi

(napsáno 29. 12. 2014)

Vánoce jsou čas klidu, pohody a především lidské vzájemnosti. Jistě každého potěší, když si na něj někdo v tento čas vzpomene a zahrne jej svou přízní. Toho jsou si nepochybně vědomi i úředníci stavebního úřadu a proto mi ani letos nezapomněli poslat pod stromeček předvolání ke kontrolní prohlídce.

Pro ty, kteří neměli to štěstí a neobdrželi tento skvělý vánoční dar, přikládám. Nicméně sdělení se dá shrnout asi takto: “V určitý pracovní den a v určitou hodinu uprostřed vaší pracovní doby jste povinen se dostavit na určité místo. Pokud tak neučiníte, může vám stavební úřad udělit pokutu do výše 50 000,-. Jakým způsobem se uvolníte ze zaměstnání je vaše věc!”

Tentokrát bylo načasování od stavebního úřadu téměř dokonalé. Podle údajů v datové schránce mi byla zpráva doručena fikcí dne 25. 12. (podle mého chápání § 40 odst. 1 písm. c) správního řádu se na Boží hod fikcí doručit nedá, ale to už je jiná věc). Kontrolní prohlídka je naplánovaná na 8. 1., takže mohu využít svou vánoční dovolenou k tomu, abych sehnal někoho, kdo mě uvolní z práce.

Taková výzva ke kontrolní prohlídce je vůbec skvělá věc. Úředník se prostě rozhodne, že si udělá v pracovní době procházku, naplánuje si kontrolní prohlídku a občan je povinen být na místě a vpustit jej na svůj pozemek. A když to neudělá dostane pokutu.

A nejlepší je na tom to, že neexistuje žádný opravný prostředek. Takže pokud se u Vás úředníkovi líbí, může Vám nařídit kontrolní prohlídku třeba 3x do týdne. To, že někdo v této zemi také pracuje a nemůže se jen tak uvolnit ze zaměstnání, úředníka samozřejmě nezajímá.

Možná se ptáte, proč nejsou kontrolní prohlídky zákonem lépe ošetřeny. Bude se divit, ale jsou. Zákonodárce dal kontrolním prohlídkám poměrně jasná pravidla. Například § 132 odst. 2 stavebního zákona říká, že kontrolní prohlídku je stavební úřad oprávněn provádět pouze ve veřejném zájmu, § 132 odst. 3 vymezuje co je veřejným zájmem a § 132 odst. 5 stanoví, že stavební úřad v rozhodnutí odůvodní konkrétní veřejný zájem.

Navíc je v § 133 odst. 1 výslovně vyjmenováno, ve kterých případech lze kontrolní prohlídku provést. Bohužel jednou z možností je “stavební úřad může provést kontrolní prohlídku i v jiných případech, kdy je to pro plnění úkolů stavebního úřadu potřebné.”. Ptáte se, kdy je to potřebné? Z pohledu Líšeňských úředníků vždy, kdy si vzpomenou (samozřejmě bez odůvodnění).

Ale co je zákon na Líšeňského úředníka. Rozhodnutí podle § 132 odst. 5 raději nevydávají, protože by se proti němu dalo odvolat a když zrovna nevědí co vlastně budou kontrolovat, tak prostě pošlou výzvu do které nic nenapíší a pak se uvidí (jako třeba v tomto konkrétním případě).

Výzva ke kontrolní prohlídce je také skvělý bič na neposlušné občany, kteří si například dovolí nesouhlasit se stavebním úřadem, upozornit na černou stavbu, nebo se dokonce odvolají proti nějakému rozhodnutí. V tom případě stavební úřad svolá kontrolní prohlídku na pozemek, který hříšníkovi nepatří a o kterém vědí, že mu na něj majitel neumožní vstup.

Celá veselá taškařice pak probíhá asi takto: Dostanete výzvu a jste povinen se uvolnit ze zaměstnání a dostavit se na konkrétní místo. Na místě se dozvíte, že na místo kontrolní prohlídky nebudete vpuštěn. Stojíte přede dveřmi a čekáte, až si úředníci s majitelem pozemku dobře popovídají. Následně se Vám úředník vysměje do obličeje a můžete si to jít do práce nadpracovat. Prostě skvěle strávené dopoledne! Už se na toho 8. 1. opravdu těším!

Já se tady raduji, jako by to byl můj první Vánoční dárek a přitom už je to několikátý v řadě. Například loni mi stavební úřad před Vánocema nařídil, abych neprodleně opravil střechu, která hrozí zřícením a ohrožuje majitele sousedních pozemků, nebo bude střecha opravena stavebním úřadem na moje náklady. Na stavebním úřadu jsem pak nalezl fotografii jedné posunuté střešní tašky. Ani nechci vědět, kolik by mě stálo posunutí jedné střešní tašky odborníky ze stavebního úřadu. Ke zklamání všech zúčastněných se však zřejmě působením gravitace taška sama vrátila na své původní místo. Takže se to celé vyřešilo vtipným dýchánkem na stavebním úřadu samozřejmě uprostřed mojí pracovní doby.

V roce 2012 šlo spíš o předčasnou Mikulášskou nadílku. Kontrolní prohlídka se konala už v listopadu. Zato, ale abych si ji zapamatoval, tak jsem rovnou “dostal přes hubu”. Ne že by na mě úředníci vztáhli ruku, to ne. Oni prostě jen nic neviděli. I když já vlastně ani nevím co viděli, se mnou se o tom nikdo nebavil. Takže možná je oficiální verze taková, že jsem se sám mlátil do hlavy a křičel u toho “Allahu Akbar”.

Ano pravda zasloužil jsem si to. Tenkrát šlo o kontrolní prohlídku černé stavby na sousedním pozemku (ano, to je ta pravá příčina, proč jsem nepřítelem číslo jedna, nelíbí se mi když sousedi staví načerno), kterou jsem si vydupal ve svém odvolání na Magistrát. Úředníci stavebního úřadu chtěli černou stavbu dodatečně povolit, aniž by se na ni podívali. Konečně černou stavbu si představit asi umí a můj pozemek kontrolovali (bez zjevného důvodu) už mnohokrát, tak proč obtěžovat souseda, který staví načerno!

No a v roce 2011 bylo na Vánoce moc teplo, takže mi stavební úřad přišel zkontrolovat komín až v lednu 2012, kdy nastaly mrazy. Předpokládám, že mi chtěli uprostřed zimy zakázat používat komín. Koneckonců v roce 2011 jsem upozornil na již zmíněnou černou stavbu, takže bylo potřeba ukázat mi, kdo je tady pánem. Ale co čert nechtěl toho, že mám komín politý rezavou barvou, jsem si včas všiml, umyl jsem ji a tak z toho zase nebylo nic.

Myslíte si, že se Vám to stát nemůže, protože nic nestavíte? Tak to je zásadní omyl! Já jsem nikdy nic nestavěl, nestavím a stavět nehodlám a přesto mi takovýchto podobný výzev přišlo už asi 15 a počítám, že spousta dalších mě ještě čeká. Možná jsem na stavebním úřadu označen červeným inkoustem a výzvy mi budou chodit až do smrti (nebo dokud se z Líšně neodstěhuji).

Závěrem bych rád popřál všem lidem dobré vůle hodně zdraví, štěstí a pohody do nového roku. No a pokud se chystáte mít vlastní názor nebo se dokonce odvolat, tak přeji pevné nervy a šťastnou ruku při výběru Vašeho nového bydliště!

Článek byl uveřejněn na http://www.vlisni.cz/vase-tema/vanocni-sikana-od-stavebniho-uradu-lisni

Když sleduji ve zprávách všech televizních stanic záběry z národní třídy, kde lidé pokládají svíčky a politici kladou věnce, napadlo mě jakým způsobem se dá uctít tento svátek v Brně. Národní třída v Brně není a zřejmě by bylo těžké hledat místo v Brně, které by bylo spjato s událostmi 17. listopadu 1989.

Na druhou stranu i 17. listopadu 1989 si studenti připomínali neméně významné výročí, byť výročí velmi smutné. Tou dobou to bylo padesáté výročí uzavření vysokých škol nacisty 17. listopadu 1939. A s výročím 17. listopadu 1939 jsou jistě spojena i některá místa v Brně.

Asi nejvhodnějším místem, které je spojeno se 17. listopadem 1939 jsou Kounicovy koleje. Pokud bych tedy dnes chtěl vyrazit někam se svíčkou, vyrazil bych právě sem. Nicméně jsem nevyrazil a nevím proto, jestli i někdo jiný měl podobný nápad, nebo jestli bych byl na místě osamocen.

Jak jsem však zjistil, bylo dnes možno vyrazit se svíčkou do lampionového průvodu a dokonce se zdá, že organizátoři průvodu se inspirovaly podobnými myšlenkami jaké jsem popsal výše. Průvod vyrazil v 18:00 z Moravského náměstí a byl ukončen na Kraví hoře. Program dále pokračoval (pokračuje) mší v kostele sv. Augusta na Kraví hoře a posezením v klubu Topaz právě na Kounicových kolejích.

Pozvánka na průvod je stále k nalezení zde

http://www.kalendarakci.atlasceska.cz/lampionovy-pruvod-brno-19651/

Před několika dny byl „slavnostně“ otevřen Ivanovický Bauhaus a já jsem si vlastně uvědomil, že vůbec netuším jak to celé vlastně dopadlo. A protože se mi nechce věřit, že bychom byli již tak daleko, že se náš právní stát změnil na „rule of monney“ (vládu peněz), rozhodl jsem se zjistit jaký je současný stav.

Celý spor se dostal až k tzv. Kompetenčnímu senátu (soudní senát složený ze soudců nejvyššího a nejvyššího správního soudu). Tento zvláštní senát byl zřízen, aby ve sporných případech nalezl v českých zákonech nějaký smysl (nadlidský úkol) a rozhodl, kdo je kompetentní se danou věcí zabývat.

Po rozhodnutí Kompetenčního senátu se situace skutečně pohnula (těžko říci zda dobrým, nebo špatným směrem). Senát totiž znovu a opět jinak než ostatní soudy vyložil procesní problém obrany proti certifikátu autorizovaného inspektora a vůbec povahu takového aktu.

Osobně jsem jeho výklad pochopil následovně: Právo stavět (což je to podstatné oč je veden celý spor) vzniká ze zákona na základě splnění určitých podmínek. Mezi takové podmínky patří například vypracování certifikátu autorizovaného inspektora a to v souladu se zákonem a za podmínek zákonem předpokládaných a jeho doručení stavebnímu úřadu. Z toho se dá dovodit, že pokud autorizovaný inspektor nesplnil při vydávání certifikátu zákonem stanovené podmínky, právo stavět nikdy nevzniklo.

Kompetenční senát se tak domnívá, že žádný správní akt, který by zakládal právo stavět, nebyl vydán a není tedy ani co přezkoumávat. Na druhou stranu se zdá být sporné, zda vůbec vzniklo právo stavět. Kompetenční senát se proto domnívá, že má stěžovatel podat u místně příslušného stavebního úřadu žádost o vydání rozhodnutí podle § 142 správního řádu, které rozhodne zda právo stavět vznikne nebo ne.

Nutno říci, že takové řešení má nejen určitou logiku, ale i jisté výhody. Pro aplikaci § 142 správního řádu není stanovena žádná lhůta a jeho výsledkem je standardní správní rozhodnutí, které je napadnutelné odvoláním případně přezkoumatelné ve správním soudnictví.

V případě Ivanovického Bauhausu se však zatím projevila pouze negativa tohoto rozhodnutí. Předběžné opatření městského soudu v Praze bylo zrušeno, jako rozhodnutí nepříslušného orgánu, stavební úřad vydal kolaudační souhlas a v Bauhausu se prodává.

Jak na tuto situaci zareagovalo (či zareaguje) nesehnutí, které hájí zájmy místních obyvatel, se mi zatím zjistit nepodařilo. Doufám proto, že se brzy objeví další informace na stránce věnované této kauze:

http://www.obcanskeoko.cz/tema/bauhaus-ivanovice/